Jandys se učil na pilota
Včera nastoupil do mostecké závodnické školy a ještě letos se chce představit coby formulový pilot.
Když někdo říká, že myslí na stará kolečka, u Jakuba Jandy to platí doslova. Ví, že triumfy na skokanských můstcích nebude sbírat věčně, tak se už teď vydal cestou další své vášně - nejrychlejších koleček zvaných motorsport. Včera nastoupil do mostecké závodnické školy a ještě letos se chce představit coby formulový pilot.
Pokud kurz zvládne, měl by ještě tento týden licenci získat. S kamarádem Lubošem Poláškem už s předstihem založili Jandys Team pro Národní formuli, která patří do zdejšího okruhového mistrovství.
Včera vás úvodní lekce závodění viditelně bavily, nesestoupíte z můstků na startovní rošty rovnou?
"To ne, v žádném případě (smích). Skoky jsou pro mě pořád absolutní jedničkou. Ale dobře vím, že skákat nemůžu věčně. Je mi osmadvacet, kdo ví, co bude za pár let? Motorsport mě bavil odmalička, takže to, že teď poznávám každý záhyb mosteckého okruhu, beru jako naprostou samozřejmost. Obě odvětví spojuje i adrenalin. Když jedete stovkou po můstku a pak skočíte, je to podobné rychlé jízdě na závodním okruhu. Plný plyn, brzda, smyk..."
Jak se vám první školní den líbil? Instruktoři vás docela chválili.
"Pochvaly? Střídaly se s výtkami. Byla to docela zabíračka. Od rána jsem se nezastavil. Ve stínu bylo pětatřicet stupňů, v autě, spíš pojízdné sauně, ze mě bez ustání tekl pot. A to jsem byl v tričku a šortkách. Nejvíce mě bavily, samozřejmě, jízdy. I teorie byla zajímavá a v podání šéfa školy Jiřího Patery i zábavná, ale při probírání technických předpisů na mě padla únava. Jak jsem v učebně na vteřinku usnul, málem jsem spadl ze židle. Nic proti lektorovi, ale bylo to po obědě, předtím jízdy, prostě makačka. Nebyl jsem sám. Hlavy padaly bokem napříč třídou."
Pro vás, zvyklého na hlavně na zimu, byly severočeské tropy asi obzvlášť náročné, ne?
"To zase ne, já mám velké horko rád, to spíš mi vadí zima. Ale včera se sešlo více náročných věcí."
Jezdil jste se závodním Fordem Fiestou, sedl vám do ruky?
"Nejdřív se mi zdálo, že to vůbec nejede, že s mojí sériovou oktávkou bych byl rychlejší. Ale pak jsem poznal a pochopil rozdíly. Hlavně v zatáčkách fiesta pěkně seděla, to by sériové auto neumělo. A taky byl uvnitř auta dost slyšet rachot motoru, to už se člověk cítí jako závodník."
Čeho chcete jako závodník dosáhnout?
"Vždyť ještě nemám ani licenci... (úsměv). Já na tohle nerad odpovídám i ve skocích, těžko říct, jak mi to půjde. Ovšem pokud bych měl mluvit o svém snu, tak je to ježdění v DTM. Vím, že je to skoro totéž, jako bych řekl formule 1, tedy nedosažitelné, ale tyhle závody velkých, silných, krásných aut, to bych bral hned."
Když se vrátíme ze závodnického ráje na zemi, co odpovíte na dotaz, kdy a kde diváci uvidí poprvé formulového pilota Jandu?
"To se ještě přesně neví. Letos chci odjet jeden závod. Ale jestli to budou srpnové závody v Mostě, ve slovenských Piešťanech, nebo zářijová Podzimní cena Brna neumím dnes povědět. Musím to dát dohromady se skokanským programem."
O prvním víkendu v srpnu vám začíná letní Světový pohár, takže času nazbyt nebude.
"No právě. Tuto neděli odjíždím na soustředění, pořád něco... Ale to zvládnu."
A nebojíte se, že vám závodění vezme síly nasbírané na hlavní skokanskou sezonu?
"To ne. Ani si nemůžu dovolit ošidit skoky. Mám co obhajovat."
Úspěchy na můstcích vám přinášejí i velmi zajímavé výdělky. Myslíte, že vás takto bude živit i závodění?
"Jako jezdec si sotva budu moci přijít na peníze, které mám ze světových skoků. Ale myslím trošku dál. Rád bych časem naši stáj dostal do pozice, která by díky pronájmu aut a dalším aktivitám dobře vydělávala. Zkrátka by se mi líbilo, že bych byl závodící manažer nebo šéf týmu."
K tomu je třeba i pořádných sponzorů, máte už nějaké?
"Už jsme s mým manažerem Frantou Ježem leccos rozjednali, ale všichni mi řekli to samé. Až budeš mít licenci, přijď a budeme se bavit. Tak já jdu dneska zase makat na trať a do učebny, abych ten vytoužený papír získal."